Jiří Kohout
Narodil jsem se ve dvou osmičkách a dvou sedmičkách. Jestli to má nějaký vliv na to, co tu teď o sobě napíši, to nevím. Je ale hitem současné doby trochu se schovat za numerologii a astrologii, tak proč bych nemohl já? Tyto dvě dvojice čísel určitě mohou za to, možná na tom v souvislosti s mým znamením zvěrokruhu mají dokonce lví podíl, že jsem hyperaktivní, bez schopnosti odpočívat, s neustálou potřebou prostě neposedět. Snažím se tuto možná nevýhodnou konstelaci přetavit v něco prospěšného a využít ji. K učení, posouvání, podnikání nového. Baví mě všechny druhy sportu, literatura, hudba. Osmičky mě možná dovedly k divadlu, sedmičky k filmu, nebo to možná bylo obráceně. Každopádně je to to, co mě nejen živí, ale hlavně znovu a znovu o překot baví. Prošel jsem např. divadly Na Fidlovačce, Skelet, Příbram, U Hasičů, účinkuji v Divadle V Dlouhé, Kalich, Krapet, vlastním Divadlo NA rozHRANÍ. Natočil jsem několik filmů – bylo jich naštěstí více než sedm či osm, takže ta čísla zase tak osudová nebudou (Milenci a vrazi, Ohrada snů, Bez předsudků, Kameňák 1,2,3, Vyhnáni z ráje, Doktor od jezera Hrochů, Saxana 2, Čertova nevěsta aj.). Věnuji se dabingu i moderování, nově také režii. Mám rád červené víno, meloun vodní a ananasový jogurt – to vše nikoliv v kombinaci, Pabla Coehla/ Coelha, Jana Wericha i Richarda Bacha – ty klidně v kombinaci jakékoliv, Nohavicu, Pink Floydy i vážnou muziku. Nemám rád fráze, negaci, děsí mě představa prázdného hlediště, nemám rád, když podle jiných něco dopředu rovnou nejde, sám se snažím věci dotáhnout do konce. Protože za ním přece musí přijít nový začátek. Baví mě ten neklid a dobrodružství. Baví mě řád v chaosu. A jestli za to mohou sedmičky, osmičky, nebo znamení lva je vlastně úplně jedno. Protože nakonec se stejně snažím za nic neschovávat a být sám za sebe. Na jevišti i v životě.
Co pro mne znamená Fórum, jaký má význam a co mě na tom nejvíc baví?
Fórum, jak už sám název napovídá, mi dává možnost komunikovat a sdílet pocity s lidmi, kteří ještě nejsou, na tomto světě tak dlouho jako já a přináší mi do života nové postřehy, spontánnost, a ještě kolikrát nezkaženou radost. Je povzbuzující pozorovat mladé lidi, jak si přichází na své vlastní nápady, zkouší řešit složité situace ke své spokojenosti a při tom se nádherně uvolňují, otevírají a kolikrát nevěří, co vlastně sami bez jakékoliv pomoci dokážou. Ve Škole hrou Komenský upozorňuje na skutečnost, že dramatickou výchovou lze rozvíjet osobnost žáka, obohatit jej, případně poučit ostatní atd. atd. atd. Já vnímám Fórum a mé působení v něm vlastně podobně, jen se nám trochu změnila doba, prostředky, nástrahy a překážky, pro spokojený život. Je třeba mluvit a hrát si.