Strukturované drama je jednou ze základních metod prožitkové pedagogiky. Založeno musí být na gradaci a napětí, které podporují jednotlivé použité techniky. Ty jsou provázané hlavní myšlenkou celého strukturovaného dramatu či příběhu. V okamžiku, kdy učitel začne se strukturovaným dramatem ve výuce, díky dané struktuře přesně ví, jaké techniky budou následovat, jakou technikou skončí. Ovšem to, jaké interakce proběhnou mezi žáky i mezi žáky a učitelem záleží na tom, jaká bude skupina, jak bude na dané aktivity reagovat, jaká je úroveň myšlení a osobní zralosti jednotlivých žáků ve skupině. V příběhu se může objevit mnoho situací, ve kterých je nutné, aby se žáci rozhodovali a nesli důsledky svého rozhodnutí. Žáci proto musí být schopní přemýšlet nad souvislostmi, které se v příběhu rozvíjí.

Použití strukturovaného dramatu nepodmiňují žádné specifické divadelní dovednosti. Z toho důvodu byl vytvořen systém technik, které jsou poměrně krátké a jasně předvídatelné. Tyto techniky dovolují žákům bez jakýchkoliv předchozích divadelních či dramatických zkušeností zapojit se do procesu strukturovaného dramatu. Samozřejmě existují techniky, které jsou jednodušší i složitější. Záleží vždy na učiteli, jak zná svou skupinu žáků, jaká je jejich předchozí dramatická zkušenost, jaké techniky učitel použije.

Strukturované drama je metodou komplexního učení, odpovídá náročným požadavkům kooperativního učení. Účinnost a efektivnost výuky při práci se strukturovaným dramatem je přímo závislá právě na struktuře (stavbě) dramatu, kterou připravuje vyučující předem, a to podle známé Aristotelovy křivky, tzn. expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa, často s vynecháním čtvrté části (peripetie). Jedná se tedy o aktivní způsob učení, kdy si jednotlivci i skupina pomocí modelových situací osvojují způsob tvořivého myšlení. Odhalováním širších souvislostí a zobecňováním svých poznatků se učí porozumět sobě samým, ale i okolnímu světu. Děti jsou prostřednictvím prožitku vtaženy do děje příběhu a pomocí osobní zkušenosti mohou zpracovat daný problém do hloubky.

Žákům je nabídnuta určitá situace, kterou pak oni sami dále zpracovávají, hledají další souvislosti, rozvíjí příběh na základě vlastních zkušeností a hledají různé možnosti řešení. Můžeme říci, že žáci se vlastně učí prostřednictvím vlastních zkušeností.

Významnou roli ve strukturovaném dramatu hraje učitel, který se pohybuje ve dvou rovinách; v rovině reálné pedagogické situace (učitel – žák) a v rovině modelové situace. Učitel není jen organizátorem dramatického procesu, přijetím role vstupuje současně s dětmi do hry, čímž se stává jejich partnerem a spoluhráčem.